Výkladový slovník

SAKRÁLNÍ

posvátný, s. architektura - církevní

SAKRISTIE

místnost, připojená k boku presbytáře z jižní či severní strany; určená k úschově liturgitského náčiní, rouch a knih, někdy opatřená oltářem

SÁL

velký protor zpravidla obdélníkového púdorysu, určený k reprezentačním a slavnostním účelům

SALA TERRENA

přizemní sál otevírající se do zahrady, může být součástí budovy zámku nebo samostatnou jednoprostorovou zahradní stavbou

SANKTUÁŘ

sanktuárium, svatostánek, architektonicky orámovaná schránka na svátost oltářní, umístěná ve výklenku severní stěny presbytáře (srovnej pastoforium)

SDRUŽENÉ OKNO

dva nebo více okenních otvorů vedle sebe, které oddělují sloupky, pruty

SEDILE (MNOŽ. SEDILIA)

sedadlo v klenutém dekorativně upraveném výklenku stěny kostela, průjezdu brány, atd. nebo sedadlo pro kněze v jižní stěně presbytáře, event. řada takových sedadel (sedilií)

SEGMENT, SEGMENTOVÝ OBLOUK

oblouk tvořený výsečí kruhu, menší než půlkruh

SEJP

oval zeminy vzniklý po rýžovnické činnosti

SGRAFITO

výtvarná technika plošné nástěnné výzdoby, charakteristická pro vnější fasádu renesančních budov. Vyškrábáním Sgrafitosvrchní štukové omítky (intonaco bianco) na kontrastním pozadí spodní hrubé vrstvy omítky (intonaco collorito) vzniká sgrafitová kresba v podobě geometrické, vegetabilní nebo figurální výzdoby. Častá jsou sgrafita napodobující zdivo (sgrafitové kvádrování) či diamantový řez, připomínající dopisní obálku, odtud psaníčkové sgrafito

SÍŤOVÁ KLENBA

klenba, kterou charakterizuje průběžný vzor (sít) klenebních žeber, sjednocující prostor, na rozdíl od soustavy jednotlivých, mechanicky řazených žebrových křížů. Autorem sítové klenby, používané poprvé ve vrcholné gotice, byl Petr Parléř.

SKELET, SKELETOVÁ KONSTRUKCE

stavba, jejíž nosnou konstrukci (skelet) tvoří svislé podpory (sloupy nebo pilíře) a stěny lehčí výplň

SKLÍPKOVÁ KLENBA

klenba tvořená sestavou drobných ploch klenebních kápí bez použití žeber, často v podobě hvězdových obrazců. Charakteristická pro pozdní gotiku. V renesanci se setkáme s její imitací - valenou klenbou se štukovou kulisou.

SLOUP

svislá podpora, skládající se z válcového dříku, patky a hlavice

SOKL

podnož budovy nebo její části

STÍNKY

zuby cimbuří

STROP

vodorovná konstrukce, rozdělující budovu na jednotlivá podlaží (plochostropá budova). S. kazetový, povalový, trámový, záklopový.

STŘECHA

vrcholová konstrukce stavby, tvořená krovem a krytinou. Sedlová střecha se skládá ze dvou obdélníkových ploch, stýkajících se v hřebeni, a dvou trojúhelníkových štítů. Pultová střecha je polovinou sedlové. Valbovou střechu tvoří dva obdélníky a na kratších stranách dvě šikmá trojúhelníková zkosení (valby). Jehlancová či stanová střecha má tvar jehlanu nad čtvercem či polygonem. Viz též helmice, mansardová střecha.

STŘÍLNA

otvor ve stěně fortifikační architektury sloužící k výhledu a výstřelu, svým zpravidla úzkým tvarem současně minimalizuje riziko zasažení obránců; nejprostší je úzká obdélná forma s. štěrbinovái), v pozdní gotice může být členěna na průhledítko a okrouhlou průstřelnici (s. klíčová'), s křížovým průhledítkem (s. křížová3), ležatá se dvěma průstřelnicemi (s. brýlová4), se čtverhrannou průstřelnicí a vnější špaletou (s. lopatková5). Střílna s dvojicí otvorů, přístupných společnou komorou, se nazývá kalhotováh. Důmyslným typem Š uzavíratelné střílny je střílna s otočným bubnem7, používaná v opevněních Benedikta Rejta.

SUPRAFENESTRA,SUPRAPORTA

dekorativní ztvárnění prostoru nad ok, nem, vchodem

SVORNÍK

závěrečný kámen (klenák) ve vrcholu klenby, kde se sbíhají žebra, často zdobený. Hladký terčový, dutý, malovaný, reliéfní. Visutý s. je protažen pod vrchol klenby tak, že volně „visí" v prostoru.