Výkladový slovník

OBKROČNÁ KLENBA

typ žebrové klenby rozpjaté nad úhlopříčně rozmístěnými podporami

OBLOUK

v architektuře křivka klenby, charakterizovaná dvěma základními rozměry - rozpětím a výškou (viz portál)

OKNO

otvor ve zdivu s osvětlovací a větrací funkcí. Podle tvaru nejčastěji obdélníkový, s půlkruhovým nebo lomeným záklenkem, kruhový. Okna jednoduchá, dvojdílná, vícedílná, sdružená. Podobu okna určuje tvar ostění. Rozmísténí oken až do renesance včetně zpravidla nemělo stejnou výškovou úroveň, rozsah meziokenních ploch se během doby zmenšoval.

OLTÁŘ

obětní stůl v křesťanském budovaným nad hrobem světcem, později sloužící k uchování svatých ostatků (relikvií) ve zvláštní schránce (sepulchrum).Tvoří jej od prvopočátku podstavec stipes), překrývaný závěsem (antenpendium), a oltářní stůl (mensa). V gotice na ní nasedá nízká predela a vysoký nástavec - retábl (retabulum), obojí výtvarné podoby.Skříňový nebo křídlový oltář se nazývá archa.

OMÍTKA

povrchová vrstva maltoviny nebo štuku na zdi s ochrannou a dekorativní funkcí

OPĚRÁK

opěrný pilíř stavby k zachycení šikmých tlaků, opěrný systém

OPYŠ

zadní strana ostrohu

ORANŽERIE

stavba určená k přezimování teplomilných roztlin pomerančotzuků, citronovníků, atd. (viz název), součást francouzské zahrady

ORATOŘ, ORATORIUM

místnost k modlitbě, vydělená z hlavního prostoru kostela, sloužící patronu kostela nebo klášternímu konventu

OSLÍ OBLOUK, OSLÍ HŘBET

typ pozdně gotického lomeného oblouku (viz portál)

OSTĚNÍ

architektonické orámování otvoru okna nebo dveří z kamene nebo dřeva

OSTREV, OSTRVE

kmen stromu s pahýly odsekaných větví, jehož se užívalo místo žebříků ke zlézání hradeb. V heraldice obecná figura.

OSTROH

geomorfologický výšinný (či skalní) útvar

OSTROŽNÁ POLOHA

výběžek, jež může mít podobu úzké šíje, ohraničené s výjimkou přístupové strany srázy