Výkladový slovník

FRAUCIMOR

ženská část dvora, v hradní (zámecké) architektuře též objekt vyhrazený ženským obyvatelkám sídla

FRONTA

soubor průčeli (například městských domů) v linii ulice nebo náměstí

GALERIE

původně spojovací chodba (triforiová g), od renesance též místnost pro prezentaci uměleckých sbírek

GLORIET

drobná dekorativní zahradní architektura s vyhlídkovou funkcí. Je-li g. patrovou stavbou, může dole obsahovat grottu.

GROTTA

umělá jeskyně

GRYF

mýtické okřídlené zvíře se lvím tělem ahlavou orla, objevuje se jako výtvarný motiv od románského období

HELMICE

střecha kuželovitého nebo jehlancového tvaru, zděná nebo s dřevěným krovem a vnější krytinou, např. cibulového tvaru (báň)

HERALDIKA

nauka o erbech

HERMA

sochařské dílo v podobě hlavy s poprsím, jež přechází ve vyšší čtverhranný sokl, někdy s funkcí nosného článku (pilíře, pilastru)

HLÁSKA

označení věže se strážní a pozorovací funkcí

HLAVICE

horní ukončující část sloupu, polosloupu, pilíře, pilastru, přípory, nasazená na dřík, opatřená shora abakem

HRAD

opevněný sídelní útvar vrcholného středověku (v Čechách 12., 13. - počátek 16. století) s funkcí rezidenční, obrannou a správní. Podle umístění v terénu rozlišujeme hrady na kupách, hrady ostrožné, skalní, vodní. Z hlediska stavební formy mluvíme o typech, představujících však pouze pomocné moderní klasifikační kategorie: hrad přechodného typu, donjonový, bergfritový, blokový, s obvodovou zástavbou, s plášťovou zdí, s palácem jako hlavní stavbou, kastel atd.. Podle vlastnických vztahů - hrady královské, šlechtické, biskupské, řádové. Funkčně se dělí na hrady sídelní, strážní, správní a pod.

HRADBA

fortifikační útvar, sloužící k uzavření, ochraně a obraně ohrazeného prostoru sídla. V nejjednodušší podobě může mít podobu lehčí dřevěné konstrukce - palisády, polského plotu, dřevohlinité hradby s čelní kamennou plentou, ve středověku zdi stavěné na maltu, doplněné o další fortifikační prvky, v novověku zemní sypané hradby s obezděným lícem.

HRÁZDĚNÉ ZDIVO

dřevěná rámová konstrukce s výplní tvořenou cihlami, kamenem nebo výpletem s mazanicí

HŘEBÍNEK

ostře vytažená hrana klenby, provedená ve štuku

HŘEBÍNKOVÁ KLENBA

klenba, jejíž hrany jsou zvýrazněny v omítce (štuku), např. křížová hřebínková( klenba, popřípadě dekorativní štuková kulisa, jež pouze imituje vzorec sítové, hvězdové či kroužené klenby na konstrukčně jednodušší klenbě; charakteristická pro renesanci

HUŤ

středověká stavební a kamenická organizace činná při významných církevních (katedrály) i světských (hrady) stavbách. Byla současně školícím pracovištěm pro učně a tovaryše huti. Aktivity huti, sdružující řemeslníky různých profesí, mohly zahrnovat i sochařskou či uměleckořemeslnou produkci. Odborným ředitelem huti byl magister operis, jeho výkonným zástupcem parléř.

HVĚZDOVÁ KLENBA

klenba tvořící obrazec hvězdy, někdy jako zvláštní typ sífové nebo kroužené klenby

CHIAROSCURO

temno svit, monochromatická malba fasády napodobující plastický reliéf

CHÓR

kněžiště, presbyterium - část chrámového interiéru, vyhrazená knězi. Zaujímá zpravidla východní část dispozice kostela a oltářem oddělenou od lodi triumfálním obloukem

CHRLIČ

vysutý odpad dešťové vody ze střechy v podobě kamenné antropomorfní, zvířecí či fanísbeké postavy, často s groteskními rysy

IKONOGRAFIE

nauka o námětech výtvarného umění

ILUZIVNÍ

ve výtvarném umění dílo vzbuzující klamný dojem skutečnosti, především prostorových představ, například fantastické architektury, někdy doplněné figurálními motivy

INTAKTNÍ

neporušený

JÁDRO HRADU

vnitřní, nejlépe chráněná část s ústředními obytnými a reprezentačními stavbami

KACHEL

základní stavební článek kachlových kamen, zhotovených z pálené hlíny ve dvou zakladních typech - nádobkový s otevřeným krouhlým či pravoúhlým ústím nebo komorový s reliéfně zdobenou čelní vyhřivací stěnou a zadní částí, tzv.komorou.

KALVÁRIE

„calva" - lebka, označení Golgoty, hory Kristova ukřižování; též ikonografický typ: Kristus na kříži s dvojicí ukřižovaných lotrů a postavami P Marie a sv. Jana Evangelisty.

KAMNA

otopné zařízení sloužící k nepřímému vytápéní místnosti, je vytvořeno z keramických kachlů, od 16. století rovněž z litinových plátů. Plocha kamen poskytovala prostor pro reliéfní či později malovanou výzdobu.

KAPITULNÍ SÍŇ

hlavní společenská místnost kláštera (komendy), sloužící ke shromažd'ování celého konventu, slavnostním aktům i pravidelnému čtení

KAPLE

menší sakrální architektura, soukromá bohoslužebná místnost, bez farní funkce. Hradní k., hřbitovní k. atd.